Demodex u psa: Příznaky, přenos a účinná léčba trudníka

Trudník psí, latinsky Demodex canis, představuje specifického parazita, který se od většiny ostatních psích parazitů liší. Jeho životní cyklus je úzce spjat s chlupovými folikuly, kde se množí a způsobuje charakteristické kožní problémy. Nejčastěji se s tímto parazitem setkáme u psů s krátkou srstí, přičemž určité plemena, jako jsou boxeři, buldoci, výmarští ohaři, dalmatiáni či šarpejové, jsou k němu geneticky náchylnější.

Prvními projevy napadení jsou obvykle malé, nesvědivé lysiny na srsti. Ty se však mohou postupně rozšiřovat a pokrývat větší plochy těla. Pokud se k původnímu zánětu přidruží bakteriální infekce, může se objevit i nepříjemné svědění.

Jak dochází k přenosu trudníka?

Klíčovým momentem pro přenos Demodex canis je prvních pár dní po porodu. Štěňata se nakazí výhradně od své matky. Z tohoto důvodu je zásadní, aby feny s anamnézou demodexiózy nebyly zařazovány do chovu, neboť tímto způsobem dochází k nežádoucímu šíření onemocnění v psí populaci. Bohužel, někteří méně zodpovědní chovatelé mohou i nakažené feny krýt, aniž by si toho kupující štěněte byli vědomi. Kožní projevy se totiž často objevují až při následném oslabení imunitního systému zvířete, například vlivem jiného onemocnění nebo stresu.

Diagnostiku demodexiózy provádí veterinární lékař především na základě hlubokého kožního seškrabu. I v případě, že se parazit při tomto vyšetření nenajde, ale klinické příznaky nasvědčují onemocnění, může veterinář přistoupit k léčbě.

Léčebné možnosti demodexiózy

Historicky se demodexióza léčila koupelemi v roztoku amitrazu. Tato látka je však vysoce toxická a má velmi nepříjemný zápach, což vyžaduje značnou opatrnost při aplikaci. U lokálně omezené formy, kdy dochází k řídké ztrátě srsti na malých plochách, se amitraz aplikuje v koncentrovanější formě.

Pro rozsáhlejší postižení je kromě zmíněných koupelí k dispozici i modernější alternativa v podobě preparátu Stronghold. Ačkoliv je tento přípravek primárně určen k léčbě jiných parazitárních onemocnění, jeho účinnost proti demodexům byla rovněž prokázána. Stronghold se aplikuje na kůži, nejčastěji pipetou, jednou za dva týdny, a to obvykle dvakrát až třikrát po sobě. Pro jeho jednoduché použití a dobrou snášenlivost jej veterináři často doporučují i v případě podezření na trudníka.

Je důležité zdůraznit, že nemocný pes s demodexiózou není schopen nakazit jiného zdravého psa, natož člověka nebo jiný druh zvířete. Tato nemoc není mezidruhová.

Různé formy a projevy onemocnění

Demodikóza se může projevovat různými způsoby v závislosti na věku psa a rozsahu postižení. Rozlišujeme formu juvenilní (u psů do 18 měsíců věku) a adultní (u starších psů). Dále se onemocnění dělí na lokalizované (do pěti postižených ložisek) a generalizované (dvanáct a více ložisek či postižení celého těla).

Typickými příznaky bývá zarudnutí kůže, částečná ztráta srsti (alopécie) a nadměrná tvorba šupin. Při generalizované formě může dojít ke chronickému zánětu, zhrubnutí a zpigmentování kůže s tvorbou krust. Postižení obvykle začíná na obličeji a hrudních končetinách. Samotné svědění není pro demodex typické, objevuje se až při sekundární bakteriální infekci oslabené kůže.

Speciální formy demodexiózy

Zmínku si zaslouží i takzvaná pododemodikóza, která se často vyskytuje jako součást generalizované formy. Projevuje se otoky v meziprstí, které mohou být velmi bolestivé a podobné cystám. Chronická forma pododemodikózy je často spojena s rezistentními záněty v meziprstí.

Další dělení generalizované formy zahrnuje formu skvamózní (suchá kůže bez výrazného zarudnutí) a pustulární. Pustulární forma je závažnější, kdy parazit napadá chlupové folikuly a dochází k rozvoji sekundární bakteriální infekce, nejčastěji stafylokokové. Tvoří se malé hnisem a krví naplněné puchýřky, které zapáchají.

Demodex a souvislosti s dalšími onemocněními

U dospělých psů bývá demodexióza často spojená s jinými onemocněními, která oslabují imunitní systém. Může jít o sníženou funkci štítné žlázy (hypothyreóza), onemocnění nadledvinek (hypoadrenokorticismus), dlouhodobou imunosupresivní léčbu nebo dokonce nádorové onemocnění.

Faktory jako hormonální změny u fen (během říje nebo po porodu), genetická predispozice, změny ve struktuře kůže, plemeno, věk, nutriční stav, oxidační stres, délka srsti a přítomnost dalších onemocnění mohou přispět k rozvoji demodexiózy. Právě proto se u fen s opakovanými případy demodexiózy doporučuje kastrace jako preventivní opatření.

Vývojový cyklus trudníka

Vývojový cyklus Demodex canis začíná vajíčky, která samička klade do chlupového folikulu. Z vajíček se líhnou šestinohé larvy, které se dále vyvíjejí v nymfy (protonymfa a tritonymfa), z nichž se nakonec stávají dospělci. Celý vývojový cyklus trvá přibližně 10 až 24 dní. Všechna vývojová stadia se živí kožními buňkami, mazem a buněčnými zbytky.

Přestože se dříve předpokládalo, že demodexióza je silně geneticky podmíněná, moderní výzkumy naznačují, že situace je složitější. Genetika hraje roli, ale není jediným faktorem. Byly provedeny studie, které hledaly souvislosti mezi specifickými genetickými markery a rozvojem onemocnění u některých plemen.

Prevence a včasná diagnostika

Klíčem k úspěšné léčbě demodexiózy je včasná diagnostika a konzistentní dodržování veterinárních pokynů. Vzhledem k tomu, že se onemocnění může objevit i u jinak zdravých psů vlivem oslabení imunity, je důležité dbát na celkové zdraví a pohodu vašeho mazlíčka. Při jakémkoliv podezření na kožní problémy se neváhejte obrátit na svého veterinárního lékaře.