Tankový prapor, československý film z roku 1968, režiséra Víta Olmera, je dodnes oblíbenou komedií. Příběh o rotném Dannym Smiřickém a jeho vojenských dobrodružstvích, protkaných humorem a nečekanými situacemi, se stal ikonou české kinematografie. Film, natočený ve filmovém studiu Barrandov a založený na povídce Josefa Škvoreckého, přilákal do kin přes dva miliony diváků a stal se tak nejúspěšnějším českým filmem své doby. Ale za úspěchem stál i kus úsilí a překvapivých událostí.
Natáčení filmu se neobešlo bez problémů. I když byl film natočen bez státních prostředků, hrozila štábu policejní intervence. Zásadním faktorem byl i nelehký technický úkol. Patnáct tanků dorazilo ze Slovenska, mnohé však nebyly v provozuschopném stavu. Štáb se musel poprat s opravami a zajištěním funkčnosti vojenské techniky přímo na filmovém plátně.
Film je hvězdně obsazen. Lukáš Vaculík v roli Dannyho Smiřického vytvořil nesmrtelnou postavu. Dále se zúčastnili Simona Chytrová, Miroslav Donutil, Vítězslav Jandák a další. Zajímavé je, že některé herecké vztahy na place nebyly ideální. Napjatá atmosféra panovala zejména mezi Jandákem a Zavřelem, které se osobně střetly v souvislosti s dívčí záležitostí. Takové situace se stávají součástí i natáčení jiných filmů. Premiéra filmu se stala oslavou, na kterou přicestoval Josef Škvorecký se svou manželkou i s netradičním dopravním prostředkem - starým ruským vrtulníkem.
Dnes, po více než padesáti letech, stále nachází Tankový prapor ohlasy. Můžeme si položit otázku, co by se stalo, kdyby se herci setkali v dnešní době? Zdá se, že by i v moderní době mohly vést intriky a konfliktní situace k zajímavému vyznění filmu. Můžeme si také položit otázku, jak by se v tomto filmu projevilo dnešní divácké vnímání, které se od dob premiéry dramaticky změnilo.
Tankový prapor je víc než jen komedie. Je to film, který se dotýká i lidských vztahů, zápletky a napětí na place a reflektuje tehdejší dobu. Jeho trvalá popularita svědčí o jeho výjimečném úspěchu a kvalitě.